Mlynářské rodiny mám mezi předky z matčiny strany jak na Vysočině, tak i na Kolínsku. Když se Jaroslav Bartl oženil v roce 1914 s Marií Potůčkovou, ženil se s dívkou, která měla mezi svými předky hned několik mlynářských rodin. Jednou z nich byla i rodina kolínských mlynářů - krupařů Zajíčků.
Předkem, o kterém dnes bude řeč, je mlynář Jan Zajíček. Narodil se v roce 1761 v rodině pana Dominika Zajíčka a jeho manželky Anny rozené Bílkové. Zpola osiřel v roce 1775, kdy jeho otec zemřel. Stalo se tak v domě čp. 26 proti kostelu svatého Bartoloměje, o kterém se v knize Dějiny královského města Kolína z roku 1888 dovídáme následující:
V srpnu 1785 se Jan oženil v kolínském farním kostele svatého Bartoloměje. Jeho manželkou se stala Josefa, dcera Leopolda Wohlrada. Jan je zapsán jako mistr mlynářský, měl tedy za sebou už mistrovské zkoušky. Bylo mu 24 let a bydlel v té době stále v domě čp. 26 přímo v Kolíně. Je u něj také důležitá poznámka "svobodný", patřil tedy mezi osobně svobodné (poddané přímo králi) kolínské obyvatele.
Jejich prvním dítětem byla dcera Josefa Kateřina, narozená v říjnu 1786. Je zapsaná v kolínské matrice narozených č. 7 a díky tomuto záznamu se nám zachoval Janův vlastnoruční podpis. Tehdejší správce kolínské farnosti totiž trval na tom, že se rodiče vlastnoručeně podepíší do matriky (nebo alespoň otec). Spousta lidí se podepsala jen třemi křížky, protože neuměli psát, ovšem řada kolínských měšťanů psát uměla - mimo jinými právě i Jan. A uznejte sami, vlastnoruční podpis předka z roku 1786, to už je úlovek. :)
Rodina se hodně stěhovala - v době narození Josefy Kateřiny bydlela v Zálabí na čp. 40, v letech 1788 až 1792 v centru Kolína v domě čp. 31, U tří bažantů, který vlastnila rodina Hrubešových. Tam se narodila v lednu 1789 dcera Marie Anna a v říjnu 1790 syn Dominik Jan.
V letech 1794 až 1797 bydlela rodina v domě čp. 41 u tehdejší Horské brány. Horská brána byla součástí starého městského opevnění a uzavírala Kutnohorskou ulici - dnes už bohužel nestojí, byla zbořena v roce 1841. Zajímavé je, že stejný dům koupil v roce 1836 i Janův zeť Josef Potůček, o tom ale někdy jindy. :)
Zde se narodil v únoru 1794 syn Josef Antonín, následovaný v květnu 1796 dcerou Filipinou Rosalií, mojí praprapraprababičkou. Pokřtil ji páter Josef Teisinger, který sloužil u kolínského kostela coby kaplan v letech 1791 až 1802. Poté byl zvolen děkanem téhož kostela a v této funkci setrval až do své smrti v roce 1848.
Filipininou kmotrou se stala Rosalie Melišová, mlynářka, svědkem křtu pak Václav Jan Laitl, kancelářský z kolínského zámku (když jsem tohle psala, uvědomila jsem si, že vůbec nevím, jak vypadá kolínský zámek - no... nic moc, abych vám pravdu řekla :) ). Rosalie byla manželkou Josefa Meliše, mlynáře pod zámkem (dnes se tomuto mlýnu říká Formánkovský podle majitelů ve 2. polovině 19. století).
Poté opět následovalo stěhování, tentokrát do domu čp. 70, U červeného raka (dnes již nestojí). Tam se narodila v únoru 1799 dcera Rosalie Anna, která zemřela na konci roku 1800 v domě čp. 49. Poslední dítě, dcera Antonie, se narodila na Kouřimském předměstí čp. 30. A o dva roky později zemřela v centru v domě čp. 4 na Wurmfieber, což bývá překládáno buď jako katar střev nebo tyfus.
Ono stěhování bylo způsobeno tím, že rodina žádný dům nevlastnila, ale bydlela v nájmu. To byl osud mnoha městských rodin, ať už se jednalo o řemeslníky nebo nádeníky. Koupě domu byla velmi drahou záležitostí, bylo mnohem jednodušší pronajmout si jednu nebo dvě místnosti v domě vlastněném někým dalším.
Je otázkou, kde vlastně Jan vykonával své povolání - nejprve byl psán jako mistr mlynářský, později jako krupař. Měl snad pronajatý některý z mlýnů? Nebo jen mouku a kroupy prodával? Nevím, zatím nevím - ale doufám, že v budoucnu zjistím.
Bohužel se mi ani nepovedlo zjistit, co se stalo se čtyřmi nejstaršími dětmi. Čekala jsem, že když je nenajdu v matrikách zemřelých, povede se mi je dohledat v oddacích matrikách nebo v matrikách narozených. Ale nestalo se tak - tím pádem je to úkol do budoucna.
Jan zemřel v říjnu 1823 v Kolíně čp. 39 na souchotiny. Ty dnes známe pod názvem plicní tuberkulóza, přičemž v minulosti se jednalo o jednu z nejčastějších příčin úmrtí. V matrikách ji najdeme pod řadou názvů, z těch nejznámějších jsou to kromě souchotin ještě chřadnutí nebo úbytě.
Janova manželka Josefa zemřela jen rok a půl po něm - v březnu 1825 v domě čp. 42, U tří korun, na rohu Kutnohorské a Rubešovy ulice. Dům pochází už z druhé poloviny 13. století, kdy byl vystavěn v gotickém stylu, v polovině 16. století pak byl renesančně přestavěn. Znovu byl přestavěn po požáru v roce 1796, kdy získal víceméně dnešní podobu. Jednalo se o právovárečný dům, měl proto i vlastní šenk.
Rodová linie pokračuje dcerou Filipinou, která se provdala v únoru 1822 v Kolíně za Josefa Potůčka, kterého jsem v textu už zmínila. O rodině Potůčkových jsem kdysi sepsala povídání na svém původním webu, chystám ale trochu širší povídání... :)
Předkem, o kterém dnes bude řeč, je mlynář Jan Zajíček. Narodil se v roce 1761 v rodině pana Dominika Zajíčka a jeho manželky Anny rozené Bílkové. Zpola osiřel v roce 1775, kdy jeho otec zemřel. Stalo se tak v domě čp. 26 proti kostelu svatého Bartoloměje, o kterém se v knize Dějiny královského města Kolína z roku 1888 dovídáme následující:
Č. 26 vedle děkanství a proti kostelu domek malý od války stál co sbořeniště do r. 1687, kdež je koupil za 35 zl. Štépán Špalek, pekař, kterýž jsa zvoníkem na mračno, r. 1694 v té povinnosti od hromu byl popálen. Zemřel r. 1706, a vdova jeho Juliana prodala dům jeho r. 1719 za 380 zl. Františku Hynkovi Chrudimskému, subsyndiku, týž zas r. 1720 Janu Procházkovi, po němž tu hospodařil Jan Pokorný (+ 81letý r. 1754), pak syn téhož Ignác Pokorný (+ 1758), téhož vdova Anna, jež vdala se za Dominika Zajíčka (+ 1775), potom za Václava Poláka (+ 1778). R. 1779 ujala se domu dcera její Anna Pokorná, vdaná za Jana Skalníka, kloboučníka (v 800 zl.), kterýž tu zemřel 911etý r. 1833. Jeho vnuk Florian Skalník r. 1838 prodal dům za 1200 zl. Františku Hříbkovi, ševci (+ 1856). Po tomto majiteli dlouhá léta tu byla vdova jeho Barbora s dětmi svými ; nyní pak drží ten dům Josef Bohunek.Jan se vyučil mlynářskému řemeslu, snad na některém z kolínských mlýnů - tohle je kapitola, která ještě čeká na odhalení, přičemž si začínám říkat, že je možná přece jen čas zajet do kolínského okresního archivu a prozkoumat knihy cechu mlynářů a krupařů. :)
Dům čp. 26 (v horní části) u kostela svatého Bartoloměje.
Katastrální mapa z roku 1841.
Katastrální mapa z roku 1841.
Výřez z matriky oddaných z roku 1785.
Jejich prvním dítětem byla dcera Josefa Kateřina, narozená v říjnu 1786. Je zapsaná v kolínské matrice narozených č. 7 a díky tomuto záznamu se nám zachoval Janův vlastnoruční podpis. Tehdejší správce kolínské farnosti totiž trval na tom, že se rodiče vlastnoručeně podepíší do matriky (nebo alespoň otec). Spousta lidí se podepsala jen třemi křížky, protože neuměli psát, ovšem řada kolínských měšťanů psát uměla - mimo jinými právě i Jan. A uznejte sami, vlastnoruční podpis předka z roku 1786, to už je úlovek. :)
Johanes Zagiczek kruparž swobodny.
V letech 1794 až 1797 bydlela rodina v domě čp. 41 u tehdejší Horské brány. Horská brána byla součástí starého městského opevnění a uzavírala Kutnohorskou ulici - dnes už bohužel nestojí, byla zbořena v roce 1841. Zajímavé je, že stejný dům koupil v roce 1836 i Janův zeť Josef Potůček, o tom ale někdy jindy. :)
Horská brána na kresbě Františka Hlaváčka z roku 1940.
Dům čp. 41 je zobrazen vlevo od brány.
Dům čp. 41 je zobrazen vlevo od brány.
Zde se narodil v únoru 1794 syn Josef Antonín, následovaný v květnu 1796 dcerou Filipinou Rosalií, mojí praprapraprababičkou. Pokřtil ji páter Josef Teisinger, který sloužil u kolínského kostela coby kaplan v letech 1791 až 1802. Poté byl zvolen děkanem téhož kostela a v této funkci setrval až do své smrti v roce 1848.
Výřez z matriky narozených z roku 1796.
Filipininou kmotrou se stala Rosalie Melišová, mlynářka, svědkem křtu pak Václav Jan Laitl, kancelářský z kolínského zámku (když jsem tohle psala, uvědomila jsem si, že vůbec nevím, jak vypadá kolínský zámek - no... nic moc, abych vám pravdu řekla :) ). Rosalie byla manželkou Josefa Meliše, mlynáře pod zámkem (dnes se tomuto mlýnu říká Formánkovský podle majitelů ve 2. polovině 19. století).
Dům čp. 41 (uprostřed). Katastrální mapa z roku 1841.
Poté opět následovalo stěhování, tentokrát do domu čp. 70, U červeného raka (dnes již nestojí). Tam se narodila v únoru 1799 dcera Rosalie Anna, která zemřela na konci roku 1800 v domě čp. 49. Poslední dítě, dcera Antonie, se narodila na Kouřimském předměstí čp. 30. A o dva roky později zemřela v centru v domě čp. 4 na Wurmfieber, což bývá překládáno buď jako katar střev nebo tyfus.
Ono stěhování bylo způsobeno tím, že rodina žádný dům nevlastnila, ale bydlela v nájmu. To byl osud mnoha městských rodin, ať už se jednalo o řemeslníky nebo nádeníky. Koupě domu byla velmi drahou záležitostí, bylo mnohem jednodušší pronajmout si jednu nebo dvě místnosti v domě vlastněném někým dalším.
Je otázkou, kde vlastně Jan vykonával své povolání - nejprve byl psán jako mistr mlynářský, později jako krupař. Měl snad pronajatý některý z mlýnů? Nebo jen mouku a kroupy prodával? Nevím, zatím nevím - ale doufám, že v budoucnu zjistím.
Pan Jan Zajíček, mistr krupařský. Zápis z roku 1823.
Bohužel se mi ani nepovedlo zjistit, co se stalo se čtyřmi nejstaršími dětmi. Čekala jsem, že když je nenajdu v matrikách zemřelých, povede se mi je dohledat v oddacích matrikách nebo v matrikách narozených. Ale nestalo se tak - tím pádem je to úkol do budoucna.
Jan zemřel v říjnu 1823 v Kolíně čp. 39 na souchotiny. Ty dnes známe pod názvem plicní tuberkulóza, přičemž v minulosti se jednalo o jednu z nejčastějších příčin úmrtí. V matrikách ji najdeme pod řadou názvů, z těch nejznámějších jsou to kromě souchotin ještě chřadnutí nebo úbytě.
Janova manželka Josefa zemřela jen rok a půl po něm - v březnu 1825 v domě čp. 42, U tří korun, na rohu Kutnohorské a Rubešovy ulice. Dům pochází už z druhé poloviny 13. století, kdy byl vystavěn v gotickém stylu, v polovině 16. století pak byl renesančně přestavěn. Znovu byl přestavěn po požáru v roce 1796, kdy získal víceméně dnešní podobu. Jednalo se o právovárečný dům, měl proto i vlastní šenk.
Dům U tří korun na historické fotografii.
Rodová linie pokračuje dcerou Filipinou, která se provdala v únoru 1822 v Kolíně za Josefa Potůčka, kterého jsem v textu už zmínila. O rodině Potůčkových jsem kdysi sepsala povídání na svém původním webu, chystám ale trochu širší povídání... :)
Adolf Havelka, atd. Ozvi se mi na charles794@gmail.com
ReplyDelete